Ocel — cena

Hlavním faktorem trhu s betonářskou ocelí je objem nové výstavby v čínském realitním sektoru. Čína vyrábí zhruba 250 milionů tun betonářské oceli ročně, tedy více než 60 % světové produkce kolem 400 Mt, a většinu spotřebuje doma. Nově zahájená rezidenční výstavba v Číně na vrcholu přesahovala 1 mld. m² ročně. Při odhadované spotřebě asi 85 kg/m² to samo o sobě vytvářelo poptávku zhruba 85 milionů tun betonářské oceli. Likviditní situace developerů, jako jsou Country Garden, Evergrande a Vanke, hypoteční podmínky nastavené Čínskou lidovou bankou a infrastrukturní programy místních vlád se mohou do cen betonářské oceli na SHFE promítnout během několika dnů.

Druhým velkým faktorem je čínská disciplína na straně nabídky a ekologická regulace. Peking už roky používá kapacitní kvóty a omezení výroby, aby tlumil nadbytečnou nabídku. Během zimní smogové sezóny od listopadu do března musí ocelárny v severních provinciích Che-pej, Šan-si a Šan-tung často snížit výrobu o 20–50 %, aby splnily limity kvality ovzduší. To může s cenami betonářské oceli na začátku zimy pohnout. Roční strop produkce surové oceli kolem 1 miliardy tun, spojovaný s rámcem politiky „společné prosperity“, také omezuje pružnost nabídky.

Třetím strukturálním faktorem je posun ve vstupních surovinách a výrobní technologii. Tradiční výroba oceli ve vysoké peci a kyslíkovém konvertoru (BF/BOF) používá železnou rudu a koksovatelné uhlí, takže ceny železné rudy na SGX a australského HCC přímo vstupují do nákladů na betonářskou ocel. Jedna tuna betonářské oceli vyžaduje asi 1,6 t železné rudy a zhruba 0,6 t koksovatelného uhlí. Elektrické obloukové pece (EAF) naopak taví ocelový šrot, takže vstupní náklady se vážou na globální trh se šrotem, včetně tureckého HMS a amerického drceného šrotu, a na ceny elektřiny. Čína se kvůli emisím snaží zvýšit podíl EAF ze současných zhruba 10 % k cíli okolo 20 %, což mění nákladovou strukturu ocelářského průmyslu.