Nejstarší ETF na světě: první nebylo americké

Skoro každý přehled nejstarších ETF začíná u SPDR S&P 500. Je to pochopitelné – dodnes je to největší ETF na světě. Jenže State Street na stránce fondu píše něco jiného, než se z ní obvykle cituje: SPY je první ETF kotované ve Spojených státech. Ne na světě.

O tři roky dřív, 9. března 1990, spustila torontská burza fond, který dělal přesně to, co dělají dnešní ETF. Jmenoval se TIPs 35 a obchodoval se deset let.

Nejdéle obchodované ETF a to vůbec první přitom nejsou totéž.

Tři nejstarší ETF, která se obchodují dodnes

Plete se obvykle až třetí místo.

Kurzy se načítají živě. Všechny tři americké fondy jsou kotované na NYSE Arca, ne na NYSE ani na NASDAQ.

SPDR S&P 500 ETF Trust (SPY) zahájil činnost 22. ledna 1993 a na burze AMEX se s ním začalo obchodovat o týden později. Dnes drží majetek přes 820 miliard dolarů a stojí 0,0945 % ročně. Od založení připsal 10,80 % ročně, počítáno s reinvestovanými dividendami.

Cena podílu SPY od roku 1993. Graf ukazuje jen cenu – celkový výnos je vyšší, protože fond navíc čtvrtletně vyplácí dividendu.

SPDR S&P MidCap 400 (MDY) přišel o dva roky později. Trustová smlouva je z 27. dubna 1995, State Street uvádí jako datum vzniku 4. květen. Fond sleduje čtyři stovky středně velkých amerických firem, stojí 0,23 % ročně a od založení má 11,32 % ročně – tedy o něco víc než SPY.

Cena podílu MDY od roku 1995. Střední firmy dlouhodobě porazily velké, ale zaplatily za to hlubšími propady.

NEXT FUNDS Nikkei 300 (kód 1319) je trojka, o které se u nás nepíše. Na tokijské burze se obchoduje od 29. května 1995, tedy tři týdny po MDY. Nomura ho uvádí jako vůbec první ETF kotované v Japonsku a na tokijské burze je to jediný fond s datem kotace před rokem 2001 – další japonská ETF přišla až v červenci 2001. Graf od založení k němu nepřikládám: veřejně dostupná data sahají jen do roku 2008.

Kdo byl doopravdy první: Toronto, rok 1990

Toronto 35 Index Participation Units se na torontské burze začaly obchodovat 9. března 1990. Konstrukce odpovídala tomu, co dnes od ETF čekáme: trust fyzicky držel akcie pětatřiceti titulů indexu a podíly šlo nad stanovené minimum vyměnit přímo za ně, ne za peníze. Roční poplatek byl 0,05 %, což by obstálo i dnes. Ke konci září 1996 měl fond přes 91 milionů jednotek a majetek nad 2,5 miliardy kanadských dolarů.

Burza později přidala druhý fond, na širší index TSE 100. V roce 2000 oba sloučila do jednoho, který dnes běží pod tickerem XIU: podílníci hlasovali 28. února, regulátor rozhodl 3. března a sloučení proběhlo v prvních březnových dnech. TIPs tím jako právní subjekt zanikly – a právě proto se v žebříčcích nejstarších fondů neobjevují. Ten seznam totiž obvykle vzniká tak, že se seřadí fondy, které dnes existují.

Provozovatel burzy o nich mluví opatrně. V tiskové zprávě z roku 2020 je označil za první burzovně obchodovaný fond na světě, o pět let později spíš za prototyp moderního ETF.

Dva pokusy, které tomu předcházely

První pokus je z roku 1989 a fond to nebyl. Index Participations schválila americká komise pro cenné papíry 11. dubna 1989 a od května se obchodovaly na třech burzách. Šlo ale o dvoustranné kontrakty bez splatnosti: prodávající skládal marži 150 % a čtvrtletně platil kupujícímu ekvivalent dividend, samotné akcie ale držet nemusel. Za fondem tedy nestálo žádné portfolio. Konec přišel rychle – 18. srpna 1989 rozhodl odvolací soud sedmého obvodu, že jde o futures, na které komise nemá pravomoc, a její povolení zrušil.

Druhý pokus byl blíž. SuperTrust dostal výjimku v říjnu 1990 a veřejná nabídka začala 5. listopadu 1992, tedy dva a půl měsíce před SPY. Podíly šlo štěpit na dva různé cenné papíry obchodované na dvou burzách, což z toho dělalo produkt pro poučené investory, ne pro veřejnost. Trust měl navíc od začátku omezenou životnost a v listopadu 1995 skončil.

Australský fond a šestnáct jeho sourozenců

iShares MSCI Australia se v přehledech objevuje jako třetí nejstarší ETF. Datum sedí, 12. březen 1996. Jenže tentýž den odstartovalo dalších šestnáct fondů: správce tehdy pod značkou WEBS uvedl na burzu sedmnáct fondů naráz, každý na jednu zemi. Vybrat z nich zrovna Austrálii je nahodilé, stejné právo na třetí místo má Japonsko, Německo i Mexiko.

Cena podílu EWA od roku 1996. Od vrcholu v roce 2007 se kurz devět let prakticky nikam neposunul.

Z takového grafu vychází výnos kolem 3,5 % ročně a přesně tohle číslo se pak uvádí jako výnos fondu. Australské akcie ale patří mezi nejštědřejší na dividendy: BlackRock ve fact sheetu k 30. červnu 2026 uvádí od založení 7,67 % ročně při reinvestici dividend. Za třicet let je to rozdíl mezi zhruba trojnásobkem a devítinásobkem vloženého kapitálu.

Čím vyšší dividenda, tím větší rozdíl mezi cenovým grafem a skutečným výnosem fondu.

SPY a MDY nejsou obyčejné fondy

Oba starší americké fondy mají právní formu, která se u dnešních ETF skoro nepoužívá: unit investment trust. Prospekt jim zakazuje půjčovat cenné papíry, půjčovat si peníze, obchodovat na marži, prodávat nakrátko i držet deriváty.

Pro investora z toho plynou dvě věci. Konkurenční fondy na stejný index si příjmem z půjčování akcií část nákladů kompenzují, SPY ne – reálný odstup od levnější konkurence je tedy větší, než napovídá samotná nákladovost. A dividendy z držených akcií leží podle prospektu na neúročeném účtu až do čtvrtletní výplaty, takže v rostoucím trhu fond o kousek zaostává za indexem.

MDY nabízí reinvestici dividend přes clearingový systém, SPY ji v prospektu výslovně nemá a zařídit ji musí broker.

Kolik by na tom investor vydělal? Takhle se to spočítat nedá

U článků tohohle typu skoro vždycky přibude tabulka „kdybyste každý měsíc posílali dva tisíce, dnes máte pět milionů“. Aritmetika v takovém výpočtu sedí. Problém je v tom, co zamlčuje.

Kurz. Fondy jsou dolarové, ale částka je v korunách. Koruna za tu dobu posílila zhruba z 29 na 20,93 za dolar, což u SPY ubírá kolem 1,2 procentního bodu ročně: z 10,80 % v dolarech je asi 9,6 % v korunách a modelová konečná hodnota padá o pětinu. Vykázaný „zisk“ klesá o čtvrtinu, protože vklady zůstávají stejné.

Pořadí výnosů. U jednorázové investice je průměrný roční výnos přesný, na pořadí nezáleží. U pravidelné to neplatí, protože každá platba připadne na jiný úsek řady. Dvě řady se stejným průměrem mohou při stejných vkladech skončit na 2,7 milionu i na 18,6 milionu podle toho, jestli přijdou dobré roky dřív, nebo později.

Náklady a daně. Samotná nákladovost SPY ubere za tři desetiletí kolem dvou procent výsledku, srážková daň z amerických dividend přidá dalších pět a k tomu jdou poplatky brokera a rozpětí při směně měny.

Číslo z takového modelu proto není odhad, ale jeden konkrétní scénář – a shodou okolností lepší, než jaká je většina skutečných průběhů. Kdo chce srovnávat poctivě, najde náklady rozebrané v článku o nákladovosti ETF nebo si je spočítá v kalkulačce poplatků.

Evropa přišla o deset let později

Na první evropské ETF se čekalo do 11. dubna 2000. Tehdy je frankfurtská burza zařadila do nového segmentu XTF – dva fondy na indexy EURO STOXX 50 a STOXX Europe 50. Oba dodnes existují, jen pod hlavičkou iShares. Londýnská burza následovala o dva a půl týdne, švýcarská ve stejném roce.